Vodní nádrž Zaječice

Přelivem na vodním díle Zaječice obvykle proteče jen pár litrů vody za sekundu. Ani po třech dnech vytrvalého deště to tu zdaleka nepřipomíná burácející Nechranice, ale i tak stála návštěva za zmoknutí. Už jen pro tu dramatickou oblačnost.

Lom Anna Eleonora

Pětipeská hnědouhelná pánev zasahuje až k Miřeticím u Vintířova. V obci proto fungoval od poloviny 19. století důl Josef, ve kterém se uhlí těžilo hlubinně i povrchově. V dolu se vytěžilo asi 100 tisíc tun uhlí a jeho provoz byl zastaven v roce 1887.
Teprve v roce 1918 byl v podstatě na stejném místě otevřen Radonickou uhelnou společností povrchový lom Anna Eleonora. Byl v provozu pouhé čtyři roky, během kterých se z něj vytěžilo několik tisíc tun nekvalitního uhlí.
Po lomu dnes zůstala hluboká zatopená jáma dlouhá asi 110 metrů a v nejširším místě široká 90 metrů.

Zatopená jáma lomu Anna Eleonora

U příjezdové cesty se asi 50 metrů od lomu nachází zarostlá, pravděpodobně nakládací, rampa železniční vlečky, která vedla k nádraží ve Vilémově.

Pravděpodobně nakládací rampa

Z vlečky se zachoval relativně hluboký zářez podél silnice až k Vintířovskému potoku. Přes potok vedl betonový můstek, jehož torzo se zachovalo dodnes včetně letopočtu 1920.

Torzo můstku přes Vintířovský potok

Lom je snadno nalezitelný, i když v létě nemusí být ze silnice přes hustou vegetaci vidět. Břehy jsou, podobně jako u nedaleké Podkovy (bývalého lomu Prokop), prudké a kromě krátkého úseku na severní straně obtížně přístupné.

Hradiště u Černovic

Elekrárna Prunéřov

Důl Nástup a elektrárna Tušimice

Dvě fotky z vrchu Hradiště u Černovic, kde jsme byli ve středu na školním výletu s 9. A, ukazují idilickou krajinu Podkrušnohorské pánve (konkrétně povrchový hnědouhelný lom a dvě elektrárny). Vše v krásně pochmurném počasí.

Přečaply

Současná podoba kostela v Přečaplech pochází z roku 1859, kdy byl naposledy po požáru přestavěn. Ovšem ve zdivu na východní straně i v terénu u kostela jsou dosud patrné stopy po presbyteriu, které bylo zbořeno až v 60. letech dvacátého století. Ke kostelu obklopenému hřbitovem vede kamenné schodiště s 93 schody, které je bohužel během léta zarostlé, ale v době vegetačního klidu působí majestátním dojmem. Lepší přístup proto vede cestou, která obchází pahorek k zadnímu vstupu na hřbitov.